170cm, 61kg, ThinJill...

9.2. Neděle

9. února 2014 v 11:55 | ThinJill |  Deníček ThinJill
Tak mám po superním víkendu... tedy jak se to vezme...

Pozvala jsem k sobě dvě mé nejlepší kamarádky a strávily jsme u mě doma super víkend, vážně jsme si to užily a loučily se s tím, že si to zas zopakujem...

Jenže na druhé straně, tento týden jsem spadla do nějakého divného kolotoče... Já se asi bojím své vlastní dokonalosti těla. Když už jsem konečně zhubla a cítila se super, bylo mi tak dobře, až jsem se toho lekla a zase se dojedla zpět k tomu co jsem měla před tím... já už to ani moc nechápu, proč si to vždycky znovu zkazím, ani už nemám na nich chut, jím to prostě jen proto, že mi hlava říká, chci být jako předtím, kde je ten tuk co jsme měli...? A pak už zase jsem na té své hranici a tak je mi fajn, jenže tohle mě nebaví...!

Navíc jsem zjistila a to mě celkem vyděsilo, že už mi nestačí ani půl, ani jedna celá čokoláda, abych se zklidnila, už musím sníst aspon dvě a pak teprve mužu říct, že jsem ukojila svou potřebu po sladkém... takže tady je jasný dukaz, že se to zvyšuje a já mám dojem, že to už je droga... to je vyloženě droga a já jsem na tom závislá a když nemám svou dávku, chybí mi to a mám absťák, cuká to ve mě, jsem na nervy... ( Pouze v případě, že to překonám, nebo to překonat musím, je mi pak dobře a mám ze sebe dobrý pocit, ale to se málokdy podaří právě..)

Rozhodně ted nejsem za vzor, z toho cukru, kterým jsem ted zaplavená mě bolí celé tělo, mám napuchlý ksicht, cítím se malátně a nemám dobrou náladu sama ze sebe, jen z okolností jiných...

Jsem závislák, skoro jako bych brala drogy a rozhodně se chci sama z toho dostat, budu dávky snižovat a taky, prej, když se něco opakuje 28x, mozek to pak vezme jako zvyk... ale 28 dní úplně bez sladkého...? Nevím nevím :(

Mám v sobě silnou vůli a když překonám to nejhorší, pak už jsem v pohodě, ale proč mi to nejde teď...? Že by proto, že sjem byla dlouho bez přítele a tak z toho smutku po něm...? Nebo z čeho sakra...? Že mám furt strach že se nedostanu na výšku nebo já nevím...? Musím si začít víc věřit, vždyť takhle to nikam nevede...

Ale to, že to sladké je pro mě už droga, to je vážné a pozoruju to na sobě a kruci, je třeba to řešit, takhle to opravdu nejde dál... JInak ze mě nebude Fitnesska, ale rochna a to já nedovolím, to fakt ne jako... Jím jen v době, kdy vím, že si to ještě mužu dovolit, ale to mě taky neomlouvá no... maras...

No uvidíme jestli se z toho vylížu, je to opět jen na mě...
Tak jako je na vás

AHoJ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ko Ky Ko Ky | Web | 9. února 2014 v 22:25 | Reagovat

pevně věřím,že tu sílu v sobě najdeš a vrhneš se do boje opět ;)
se sladkým se taky potýkám a vadí mi to ,ale jdu zase do toho,protože pokud neumíráme,můžeme to stále změnit

2 Estella Estella | Web | 10. února 2014 v 11:49 | Reagovat

Dvě čokolády? A jaké čokolády to jsou? Nechceš si kupovat takové ty kvalitnější Lindty, které mají dost výraznou chuť, proto chuť na sladké rychlej zažene a i cena je vyšší, takže člověk víc než jednu nekoupí? Nebo možná je to tím, že jsi na sebe příliš přísná, a pak když si dáš pohov, tělo je jak utržené z řetězu. No nevím, sama sobě poradit nedokážu, takže taky neradím, jen uvažuju. Fajn ale je, že si užila víkend, mám moc ráda tyhle dámské jízdy.

3 ThinJill ThinJill | Web | 10. února 2014 v 18:21 | Reagovat

[2]: Já právě vůbec nevím, co mám se sebou dělat... Trochu jsem nad sebou ztratila kontrolu, ale jo díky za tvé úvahy, aspon se mužu na to podívat i z jiné stránky, jsem ráda, že na to reaguješ, já jsem si dnes uvědomila, že mě je lépe tkahle, když mám těch 11kg tuku, mě je tak prostě dobře, jakmile mám méně, panikařím, najím to zpět, ale trenér po mě chce 57kg, což odpovídá tak 8kilum tuku v těle a já prostě na to asi nemám... Chtěla bych to dokázat, že to zvládnu, z principu... ale nějak se mi furt do toho nechce...
JO ty dámské jízdy nemají chybu, to je někdy lepší než všechno ostatní :p

4 ThinJill ThinJill | Web | 10. února 2014 v 18:21 | Reagovat

[1]: Jo to je fakt, dokud žijem, můžem všecko... :D

5 Slečna A. Slečna A. | Web | 10. února 2014 v 19:59 | Reagovat

Sakra, to mě mrzí. Ale víš co? Je to v hlavě. Já teď poslední dva týdny, hrozná depka (no myslím, že článek o mém poblouznění si četla) a prostě jídlo do mě padalo - buchta? No a co, lup tam kousek. čokoláda? Koho to sere, lup tam kousek. A nebyly to žádný přežery, nic, ale prostě bylo to špatně. A pak jsem si prostě řekla "Bože A, co děláš, neblbni! Ser na to, makáš na sobě, tak si to nepokaž." a zjistila jsem, že si to prostě můžu dovolit. Na svoje chutě nebo potřeby zaplácat nějakou prázdnotu a depku, která stále ne a ne odejít mám nachystanou 85% čokoládu a mandle. Zobnu kousek a jsem v pohodě. Myšlenky odvádím jinam - učení, hudba, cvičení.

A hlavně, pokud je ti dobře, když máš těch 59, tak proč to hnát na 58? Proč? Cítíš se dobře? Cítíš. A to je důležitý!  Třeba když se nebudeš hnát dál, tak se tvoje tělo zase vzpamatuje!

Já jen moc držím palce, aby to šlo. Najdi opět kontrolu nad svým tělem :)

6 Estella Estella | Web | 10. února 2014 v 21:32 | Reagovat

Musím souhlasit se Slečnou A. v tom, že pokud je ti dobře při 59, proč to hnát dolů? Trenér je trenér, vždycky ti bude nasazovat další laťky a nové výzvy, vždycky před tebe postaví nový cíl. Myslím si, že každé tělo má svoje "hranice", prostě stav, za který když jdeš, máš třeba nízký tlak, zimnici, únavu, výkyvy nálad....a proto si to tělo hrabe zásoby zpátky. Podle tvých fotek i videí jsi krásně štíhlá vysportovaná kočka, která se sedřít nepotřebuje.
Ale zas sebekriticky řeknu, že ostatním se radí líp než sobě. Mně se teď váha nehne dolů, ani kdybych se zbláznila. Tělo to prostě z nějakého důvodu nepustí...

7 Ko Ky Ko Ky | Web | 11. února 2014 v 7:25 | Reagovat

[4]:
to ano :)

8 Emily Emily | Web | 15. února 2014 v 9:44 | Reagovat

A nebojíš se třeba, že bude konec? Jako chápej, tohle je nějakou dobu tvůj velký cíl a náplň života. Ale co až bude ten zápas vyhraný? Co potom? Jak najednou zastavit a co pak dělat?

9 ThinJill ThinJill | E-mail | Web | 15. února 2014 v 15:25 | Reagovat

[8]: V podstatě to není zcela vyhrané nikdy, pořád se chceš zlepšovat...
Co třeba bohatí lidi, proč chtějí pořád víc a víc...?
Život je příliš krátký na to, abychom dostáhli maxima, než bychom měli pocit, že jsme maxima dosáhli, už tu nebudem... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama